| |
Byl jednou
jeden strom a na něm žily čtyři pocity:
smutek, bohatství, pýcha,....................a láska.
Jednoho dne ke stromu přistoupil člověk a začal do něj
sekat. Obyvatelé stromu se snažili zachránit. Pokoušeli
se utrhnout listy, na kterých chtěli seskočit. Na lásku
však už žádný nezbyl
Volala tedy o pomoc. "Mohu s tebou letět" ptala se
láska? "Nemám už žádné místo, vzalo jsem si sebou
všechny šperky a zlato", řeklo bohatství. Jako druhého
se tedy ptala smutku, ale ten přes své slzy ubohou lásku
ani neviděl. Pýcha, kterou láska také prosila, jen
odpověděla, že si vystačí sama a nikoho kromě sebe
nepotřebuje.
Láska už téměř zoufalá skočila a padala a
padala...Zachytila ji však čísi ruka a vzala na svůj
lístek. "Kdo jsi", zeptala se láska? "Jsem radost a žila
jsem úplně stranou". A tak padaly spolu až dopadly do
dlaní člověka, který kácel strom.
"Proč člověče kácíš ten strom" zeptaly se dvouhlasně?
"Protože jsem v zoufalství ztratil veškerou naději a
víru v sebe" "Když přestaneš s tou zkázou, zůstaneme s
tebou a ty budeš šťastný a budeš milovat vše kolem sebe"
řekly štěstí a láska. Člověk se zamyslel a zaváhal. Pak
se však podíval na plačící strom a objal jej.
Vzal si do kapsy lásku a radost a vydal se na dlouhou
cestu, aby druhým, které potká, mohl také dát kousek
štěstí a lásky, kterými byl obdarován.
A tak pomocí darů dvou lidských citů vznikla LASKARA...víc
než láska. |
|
